Galeona byla obchodní nebo válečná plachetnice, která se používala v 16. až 18. století. Konstrukčně vycházela z karaky.

Galeona byla až 40-70 metrů dlouhá a její šířka dosahovala 1/3 délky. Byla velkým a těžkým plavidlem s vysokými boky a velkou nosností. Nosnost byla až 1200 tun. Na rozdíl od karaky měla galeona záď tupě zakončenou do takzvaného zrcadla. Na přídi byla nižší palubní nástavba a novinkou byl dlouhý a silný kloun (galion). Odtud název galeona.

Galeona měla v počátcích čtyři stěžně, ale nejkratší zadní stěžeň se neosvědčil a bylo od jeho používání upuštěno. První dva stěžně byly třídílné a skládaly se z pně a dvou čnělek. Každý díl měl svou ráhnovou plachtu. Zadní stěžeň nesl latinskou plachtu a na předním dlouhém čelenu byla upevněna obdélníková plachta (blinda).

Bitevní galeony měly až 200 děl k jejichž obsluze bylo potřeba několik set mužů a další stovky byla schopna převážet. Děla byla umístěna na palubě v podpalubí i na zadní nástavbě. Děla největšího kalibru byla umístěna kvůli stabilitě co nejblíže k hladině. Taková děla dokázala střílet koule o váze 10 až 15 kg do vzdálenosti maximálně 500 metrů. V 16. a 17. bylo na španělských galeonách převáženo zlato z Nového světa. To bylo velikým lákadlem pro evropské bukanýry a piráty. Obrovské a neobratné galeony musely být doprovázeny menšími loděmi, např. fregatami, šalupami či galérami. Až v 18.století začaly být nahrazovány většími a později i parními loděmi.

suchac´s blog